Já jsem se na celé akci ocitl docela náhodou jako nezávislý pozorovatel po tom, co jsem se po iks letech sešel se Sanchezem na pivku. Jeden škopek, druhej škopek, slovo dalo slovo; střih a po půl desáté večer tu stojím a sleduju přípravy na výroční večer respektive noc.
Ty obnášely hlavně zapojení bezpočtu kabelů od mixážního pultu k reprákům a naopak a zavěšení světel, protože na akci bez světel rovnou zapomeň. I přes drobné komplikace se celou aparaturu podařilo rozchodit a beatům už nic nebránilo, aby pomalu zaplnily prochladlý Mansion. Já, zatímco jsem se rozkoukával, jsem si dal aspoň čaj na zahřátí (děkuju slečně barmance za ochotu!) a členové RoS postupně podepsali památeční triko, které dali jako poděkování majiteli Mansionu Mikeovi.
Kolem půl jedenácté se klubík začal pozvolna plnit, hlavní proud ale přišel po jedenácté, kdy byla chodba u vchodu permanentně ucpaná, a prostor se nakonec naplnil víc než slušně. To, že nešlo o akci bezvýznamnou, dokazuje účast lidí nejen z Prahy, ale i z Hradce Králové nebo z Brna. Zřejmě nejvýraznější osobností z řad hostů byl pak Karl Kane Wung z Francie, zástupce první generace streetdance tanečníků v Evropě. Lidi se zdraví, tvoří se hloučky a skupinky, free chat v plném proudu. Právě tahle uvolněná a nenucená atmosféra mě na celé akci bavila. Všichni vysmátý, xichty rozpůlený sýrem, whatsuuup bro...?
S uvolněnou atmosférou ruku v ruce jde i house dance jako takový. Jelikož jsem vyloženě puntičkář (haha) a na poli taneční scény se orientuju asi jako v subnukleární fyzice, zjistil jsem si v rámci mikropřípravy k tomuhle textu aspoň pár základních údajů – jaké má house dance kořerny a kde vznikl a narazil jsem i na pojmy jacking, lofting a footwork. Takže zdánlivě nahodilé pohyby mají docela jasná pravidla a zákonitosti. Fajn. I tohle málo stačilo k tomu, abych se na to, co na place všichni mimo mě předváděli, díval trochu sofistikovanějším pohledem. I tak pro mne bylo dost nepochopitelné, jak s někým můžou rytmy, jež vyplňují stejný prostor, který sdílím i já, dělat tohle. Vážně radost se na to dívat. Navíc z pozice člověka, jehož maxikombem, pokud jde o vyjádření hudby pohybem, je pokyvování hlavou a podupávání si do rytmu. Všem lidem, který se na akci objevili, patří můj obdiv.
S přibývajícím časem jsem si pak začal připadat jako na cizí planetě, protože vzájemná komunikace probíhala především pomocí pohybu. Mohl jsem tak maximálně přihlížet a poslouchat. A kdo se zrovna nevlnil pod vlivem tónů, seděl venku na zahrádce; pivečko, cigárko a klídek.
Po půlnoci doplnil Sancheze za pultem Dano a zdvojená síla podpořila dramaturgický vrchol akce, totiž tancování ve dvojících, kterému přihlížel hlouček kolem. A ať už na docela slušně synchronizovanou souhru nebo vzájemné doplňování se se koukalo vážně výborně a i já, jako naprostej amatér v oboru, jsem se bavil.
Další program byl pak docela jasný, nezávisle se tancovalo a zase tancovalo a všichni se skvěle bavili – docela mě zaráží, že se někdo vydrží kroutit a vlnit několik hodin v kuse, aniž by k tomu potřeboval nějaký fajnový bobule. Úlet.
Já, protože už jsem si hudby a tančícího Mansionu užil až až, jsem se po druhé hodině ranní zdekoval, takže to, jak celá party dopadla, se ode mne nedovíte. Ale nepochybuju o tom, že výborně a v klídku.
Co dodat závěrem? Na žádné moudro ani katarzi to nevypadá, takže snad jen poděkování Sanchezovi, že mě pozval. Exkurze do světa house dance to byla zajímavá a zábavná.